Výstavy

Robert Halamíček

narozen 11. září 1964 v Novém Jičíně

1984 – 1989 gymnázium ve Valašském Meziříčí

1984 – 1989 Přírodovědecká fakulta UK Praha, obor užitá geofyzika

květen 1989 odchod do exilu (Německo, Norimberk)

Výstavy

červen 2002 Kunst-Pavillon, Fürth, společná výstava

červenec / srpen 2002 Galerie Röver, Norimberk

září 2002 Schwarzenbergský podzim, Münchsteinach, společná výstava

září / říjen 2002 Weinerei, Norimberk

prosinec 2002 Galerie Kunst-Eck, Norimberk

duben / květen 2003 Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Praha

říjen / listopad 2003 St. Martin, Fürth

září / říjen 2004 Komunikační prostor, Praha

říjen / listopad 2004 Prager Haus, Norimberk

listopad / prosinec 2004 Der internationale Zirkel, Bayreuth

únor / březen 2005 IGZ Bamberg

říjen 2005 - České centrum Mnichov

15. října 2005 Dlouhá noc mnichovských muzeí

únor / březen 2006 Muzeum Policie ČR, Praha

březen 2006 Stil Bamberg

říjen 2006 Stil Ulm

listopad 2006 Stil Rosenheim

červen - srpen 2007 Generální konzulát České republiky v Mnichově

září 2007 Knihkupectví a kavárna Řehoře Samsy

duben 2008 Zoo Praha

duben / květen 2008 Botanická zahrada Praha

listopad 2008 - leden 2009 CZECH PRESS PHOTO 2008, Staroměstská radnice, Praha

březen 2010 Botanická zahrada Praha

listopad 2011 - leden 2012 CZECH PRESS PHOTO 2012, Staroměstská radnice, Praha

06.03.2012 - 21.04.2012 Artefakt, Nürnberg

2002 – cena Kulturního fóra Franken

Sponzoři

Fotografie Roberta Halamíčka

Co to je, tohle? Hluboké vody, azurově modré něco, z čeho jsou ráje i propasti? Mořské zálivy nebo modré horizonty, do kterých je třeba se vnořit, které sahají daleko - až do země nikoho? Krystalické abstrakce? Něco, co tu předtím nebylo, nebo alespoň ne takhle viděno, zachyceno jen novým a zvláštním úhlem pohledu? Co to vlastně je, tohle?

Fotograf Robert Halamíček nám zprostředkovává až vizionářské náhledy mikrostruktur, které se nacházejí v přírodě, ale které zároveň působí jako abstrakce, ukrývající se v barevné rozmanitosti světelných reflexí a materiálů. Nikdy ale nelze jejich určení definitivně zjistit. Jakoby to byly pohledy z okna, které nám kromě jiného znovu otvírá onu starou otázku po podstatě prostoru či životním prostředí, ve kterém se nacházíme. Co to je tohle, život? Všechno je možné, jakýkoliv názor či fantastická interpretace, ale nic není jisté. Vše zřejmé se vylučuje, v podstatě nemá šanci.

Není vůbec podstatné, o čem ty fotografie jsou, říká umělec, důležitá je sama existence oněch věcí, jejich podivně krásná struktura, kterou je třeba objevit. Je to fotograficky zachycená poezie všedních věcí, kterou Halamíček formuluje a svým mikroskopickým pohledem vyčleňuje z onoho nepřeberného množství profilů a forem, kterými příroda oplývá. Ať už kůra stromů, zamrzlá louže, či žabinec, na jeho obrazech dosahují nové estetické dimenze.

Halamíčkovy fotografie působí jako detailníči celkové momentky kaleidoskopické věčnosti, zároveň však i jako temné iritace, prozářené krásno a digitální kresby vysoké plasticity.

Barbara Bogen, Bayerischer Rundfunk (z němčiny přeložil Petr Křečan)